Lukáš Grygar

Dojmy: The Outer Worlds byly vlažnou ochutnávkou vesmírného westernu

Jsem jednoduchý hoch. Vidím RPG, které není 357 621. variací na fantasy, dávám lajk. Dvojnásob, když je pod ním podepsané studio s rozkymácenou, ale vesměs pozitivní křivkou kvality. V případě Obsidian Entertainment rád mhouřím oči před nedodělky, protože bývají součástí výjimečného kompletu – například nedoceněného Alpha Protocol. Na prezentaci jejich nového opusu The Outer Worlds jsem ale oči vyloženě přivíral. A slastí to nebylo.

Hráli jsme Watch Dogs Legion s Velkým bratrem za zády (a moc jsme ho neposlouchali)

Nikdy mě nenapadlo, že si Londýn tak oblíbím – dokud jsem ho nezažil na vlastní kůži. Tehdy poprvé za to mohla prezentace Skyrimu tzv. na otočku. Ráno tam, večer zpátky, hodina zabitá londýnskými taxíky, ale stejně to stačilo na začátek krásného přátelství. Nebo spíš turbulentního: Londýn je jedním z nejdražších měst na světě a má svých problémů, akcelerovaných brexitem, nad hlavu. Ideální místo pro život? Určitě ne. Ideální místo pro otevřenou městskou akci?

Games TV vyráží na světová moře simulátoru Sailaway i do pirátských zátok

Strávili jste prázdniny u moře nebo dokonce na moři? S novým dílem našeho herního pořadu si můžete tenhle zážitek prodloužit. Na jedné straně realistické vlny i počasí moderního simulátoru, na druhé kanóny, šavle a dobývání přístavů i srdcí.

Deus Ex: Mankind Divided - videohlédnutí

Ještě jednou se vrátíme ke čtvrtému dílu v sérii Deus Ex. Tentokrát prostřednictvím videorecenze nebo spíše obsáhlého videopohledu, ve kterém Mankind Divided rozebírá Lukáš "0451" Grygar. Pokud vás zajímá, co na hru s odstupem od vydání říká největší redakční fanoušek celé série, a jak ji vlastně v kontextu ostatních dílů vnímá, nenechte si ujít bezmála dvacetiminutové video.

No Man's Sky - videorecenze

No Man's Sky se stala předmětem sporu jako málokterá hra za poslední měsíce. Logicky, když se tvůrci pokusili po technologické stránce přijít s něčím, co jiná hra nenabízí. Ve víru rozvášněných debat o tom, co tvůrci udělali dobře, špatně, nebo neudělali vůbec, se ale pomalu vytrácí debata o hře samotné. A právě to by měla napravit následující videorecenze.

Inside - videorecenze

Po několika letech vývoje a naprostého informačního ticha (zjevně záměrného) ze strany tvůrců ze studia Playdead vyšla nedávno logická plošinovka Inside. Jde o nástupce veleúspěšného Limba, což je jasné na první pohled. Silně stylizovaná, minimalistická, intenzivně náladová, a dost uhrančivá grafika obaluje dobrodružství plné parádních hádanek, krutě vtipných i děsivých momentů a hlavně neustálých smrtí. Stejně jako v Limbu však jde o součást zážitku, který vám v další videorecenzi zevrubně představí Lukáš Grygar.

Zaklínač 3: O víně a krvi - videorecenze

S vydáním datadisku o Víně a krvi se tvůrci z polského studia CD Projekt minimálně na několik let rozloučili se Zaklínačem, a zřejmě už nadobro s Geraltem. Při té příležitosti se tedy Lukáš Grygar do třetího Zaklínače na desítky hodin ponořil, aby se nakonec objevil nad hladinou s videorecenzí, která se ale nevěnuje jenom výtečnému O Víně a krvi, ale i základní hře a datadisku Srdce z kamene.

DOOM - videorecenze PC verze

Je zpět a ve formě! Nejenom DOOM, to už všichni víme z textové recenze a z gamesplaye. Vrací se totiž i Lukáš se svými videorecenzemi, o které jste projevili nečekaně velký zájem v naší nedávné anketě, čili jsme vaše volání poslechli. A nebylo vhodnější hry, která by mohla odstartovat novou sérii videorecenzí, než právě DOOM. Pohodlně se tedy usaďte a připravte se na pekelnou jízdu.

Zahráli jsme si XCOM 2 - vypadá a hraje se skvěle

Život napodobuje umění, říká se. Takže taktická strategie o válčení s emzáky je umění? Protože jdeme korporátním parčíkem před budovou polského distributora a vypadá to tu jako mapa z novodobého XCOMu. Kam oko člověka, který v rozšíření Enemy Within utopil desítky hodin, dohlédne, vidí ikony krytí: betonový květináč, to bude plný štít, lavička štít poloviční a támhleta tyč s cedulí o odhazování nedopalků? Za tu by se schoval snad jen nějaký skutečný Thin Man.

Nový díl pořadu Games TV rozplétá pavučiny druhého Spidera

Bojíte se pavouků? Nebo jim naopak závidíte možnost prolézat starými domy a spouštět se na pavučinách, kam se jim zlíbí? Pokračování úspěšné mobilní hry Spider: The Secret of Bryce Manor vám umožní vyzkoušet si, jaké to je být osminohým slídilem.

Call of Duty: WWII - recenze

„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.

Take On Mars - recenze

Potřebujete navrátit důvěru v lidstvo? Pusťte si záznam přistání sondy Curiosity na Marsu. Pět let staré video má pořád svou sílu, mimo jiné i proto, že jde stále o neuvěřitelný úspěch – úspěch, ve kterém se sbíhá tolik lidských kvalit od inženýrského důvtipu po čirou vášeň pro dobývání vesmíru a posouvání hranic možného. Přistát na Marsu s rekordně těžkým robotickým vozidlem byl úkol na hranici našich technologických možností, a když k Zemi dorazily telemetrické údaje, potvrzující jeho splnění, v řídícím středisku propukla bezbřehá radost.

Franchise Hockey Manager 3 - recenze

Dívám se na čerstvý sestřih zápasu Detroit – Montreal a končí skoro dřív, než dopíšu tuhle větu. Jedna nula pro Red Wings? No tak kde to jsme. Klidně mě nařkněte, že patřím do starého železa, ale hokejové skóre má dát v součtu dvouciferné číslo. Když jsem ve Franchise Hockey Manager 3 s Montrealem udolal Boston 7-6, srdéčko mi plesalo nejenom proto, že jsme porazili nenáviděného rivala.

Wheels of Aurelia - recenze

Už nevím, která státní instituce to byla, ale nedávno se na sociálních sítích chlubila revitalizovanou polní cestou. Rozkošná venkovská promenáda, vybízející k podzimní procházce, dostala chodník z dlažek a betonový lem. Cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, napadlo mě okamžitě, a napadlo mě to podruhé za poslední měsíc, protože totéž jsem si říkal během cestování s Wheels of Aurelia.

Cossacks 3 - recenze

Naše schopnost romantizovat si válku je svým způsobem obdivuhodná. Mám za to, že antropologové příštích tisíciletí budou považovat člověka ozbrojeného za podobně zvířecké stvoření, za jaké v současnosti považujeme neandrtálce. Válka, ať už v libovolných uniformách, je všechno, jenom ne poetická – tak snad proto z ní tu romantiku a poezii ochotně křešeme, aby vyvážila pach na bojišti tlejících těl.

Dishonored 2 - recenze

Stojím na okraji útesu olizovaného vlnami. Moře je za rozbřesku líné, u obzoru se plouží velrybářská loď, a když otočím hlavu doleva, vidím Karnacu, přístav ve stínu hory, připomínající dvojici žraločích ploutví. Dnes jsem ale žralokem já a kořistí se má stát zpupný vévoda – jeden ze spiklenců, kteří připravili mladou císařovnu Emily Kaldwin o trůn. Dívám se k městu z ostrova, na němž se rozkládá vévodovo opulentní sídlo. Patnáct hodin nazpátek jsem od lázní Addermire pozoroval postupující bouřkovou frontu a patnáct let nazpátek to byly šedivé mraky od majáku na Markhamově ostrově z Metal Age. Jedna dlouhá, šedivá nit, natažená od druhého Thiefa k druhému Dishonored.

Dark Train - recenze

Jsou hry, které trčí. Vypadají jinak, předvádějí se jinak a nelze je snadno oblepit nálepkami, tak po nich metneme tu nejbližší možnou a řekneme prostě, že jsou divné. A protože naše opičí mozky fungují, jak fungují, divné máme automaticky za podezřelé, ba až nebezpečné. Jediným nebezpečím Dark Train je však skutečnost, že nastavuje tuzemské herní scéně laťku do výšky, kam se neodpíchnete pouhým nastudováním manuálu k Unity a naposloucháním přednášek z GDS. Je příhodné, že hra, do které nateklo ohromné množství tvůrčí lásky, začíná oživením srdce.

RIVE - recenze

Promiňte, měli byste chvilku promluvit si o našem pánu, Ježíši Kristu? Fajn, pojďme probrat rovnou celou Svatou Trojici. Co se stříleček ze žánru shoot 'em up týče, přísahám na Xenon II, R-Type a Banshee, nebo možná spíš příbuznou 1943, v jejíž automatové verzi jsem utopil kapesného, až ani na Pedra nezbylo. S vírou je vždycky mrzení! Taky se mi nikdy nelíbila Jets'n'Guns, a pokud za nejlepší shmup všech dob považujete Raptora, lze konstatovat, že vaši rodiče selhali. Dvacetkrát otčenáš, vykoupat v Ikaruze a namísto večerníčku Jamestown. Dobrý shmup, ať už pospíchá zleva doprava nebo zdola nahoru, potřebuje švih, potřebuje styl a potřebuje člověku vymáchat ústa v bahně, kam ho srazí nejpozději druhým bossem. RIVE má tenhle seznam poctivě odfajfkovaný a pod kapotou ukrývá překvapení: není to shmup.

The Banner Saga 2 - recenze

Jedno slovo: rozpolcenost! A nebojte, hned přibudou další. V Banner Saga neexistují jednoduché odpovědi, přestože se i druhý díl severskou mytologií inspirované strategie s oblibou láme vedví. Ostatně, vstupujete do něj tam, kde jednička tragicky vrcholila – smrtí jedné z ústředních postav. Od rozhodnutí, které k ní vedlo, se odvíjí další vyprávění. Tažení lidí a varlů, rohatých obrů, je i po smrti obávaného Bellowera spíše úprkem. Z východu se na západ valí hordy tzv. „dredge“, nemluvných kamenných nepřátel, které však žene něco ještě daleko děsivějšího. Jaké tajemství ukrývá náklad na povozu, vláčeném vaší karavanou, a jaké látači, kteří jeho dopravou zaúkolovali klan Havranů?

Chaos Reborn - recenze

Mohl bych napsat, že jsem tuhle recenzi lepil dva měsíce, protože mi nešlo odlepit se od výborné hry, a byla by to dokonce poloviční pravda. Chaos Reborn je výborná, avšak následující text vznikal v obtížích, daných krom jiného nastavovaným vývojem. Kickstarterem zafinancovaný projekt jste mohli v jeho rozpracované fázi hrát celý loňský rok, ale měsíce po vydání plné verze její plnost dál bobtná. Hrnečku dost, volal bych, kdyby mi hrneček o hlavu dávno neroztřískal šéfredaktor – i proto pojďme vše zapíchnout tady a teď a říct si, jak moc je Chaos Reborn výborná v rozpuku jara.