Martin Kapalka

Multiplayer beta Crysis 3 ukázala zábavní potenciál

Crytek v posledních lednových dnech otevřel přístup do multiplayer bety Crysis 3. Právě multiplayer má pod palcem pobočka Crytek UK (dříve Free Radical), která se starala o multiplayer již v minulém díle, díky čemuž jistě získala spoustu zkušeností a informací. Podíváme se, jak s nimi naložila.

WoW: Mists of Pandaria se za bojiště a raidy nemusí stydět

Během posledního měsíce jsme Pandarii důkladně prozkoumali a poznali ze všech stran (viz první a druhý článek). Až na dva nejprestižnější aspekty WoWka – PvE a PvP. V posledních dojmech z Pandarie před recenzí, která vše na nějaký čas uzavře, si tedy pojďme odkrýt novinky či změny, které postihly nová i stará bojiště.

Na max levelu zábava v Mists of Pandaria teprve začíná

Minulý článek končil přibližně ve chvíli, kdy jsem byl v polovině prozkoumávání ostrova a cítil veskrze pozitivní dojmy. Aktuálně mám zdárně doexpeno. Převaha mírumilovných lokací a méně akčních úkolů je příznačný motiv první poloviny levelování v novém datadisku. Druhá polovina Pandarie rozhodně není temná, nicméně je zpustlá. Minimum osídlených vesniček a nahuštění questů poukazuje na působení zlé síly Sha, jak Pandareni nazývají zhoubu postupně zabírající další a další území. Zloba doslova vyvěrá z nejhůře zasažených míst a vám nezbývá nic jiného, než se pokusit o nemožné a bojovat. Spíše než o boj jde ale o trénink. Přípravu na nadcházející události. Pravé boje se odehrají až v instancích a raidech.

První kroky v datadisku World of Warcraft: Mists of Pandaria

Blizzard nám nedávno předložil nový World of Warcraft datadisk Mists of Pandaria, v němž nás čeká dalších pět levelů navíc, takže se dostaneme zase o kousek blíže bájné stovce, konkrétně na 90ku. Z Pandarie logicky na každém rohu cítím snahu přiblížit se asijské kultuře. Hudba, prostředí a v neposlední řadě celkový pocit z pandarenů mi navozuje pocitu klidu a celkové relaxace. A vlastně to funguje - aktuálně jsem přibližně v půlce datadisku a cítím příjemný pocit z postupného prozkoumávání nových lokací s pomocí Chena a Lili.

Zdarma dostupný Ghost Recon Online stojí za vyzkoušení!

U free to play her je obvyklé, že opravdu dlouhou dobu běží ve stavu otevřené bety s tím, že tvůrci pak na základě postřehů, rad a pochopitelně i nadávek na fórech titul dále upravují až do (relativně) konečné podoby. Stejnou politiku prosazuje i Ubisoft v Ghost Recon Online a ne bezúčelně - hra krom jiného potřebuje pořádně poladit jak z pohledu balancu jednotlivých aspektů hry, tak z pohledu synchronizace serverů, což je aktuálně asi nejpalčivější problém. Neznamená to ale, že Ghost Recon Online je jeden velký problém, právě naopak!

ShootMania Storm - recenze

Představte si multiplayerovou hru, v níž dokáže zvítězit začátečník i proti ostřílenému matadorovi. Hru neovlivnitelnou mikroplatbami, levelováním či upravováním zbraní a schopností. Naivní myšlenka? Ne tak docela. Minimálně lidé z Nadea si dovolí nesouhlasit a svůj pohled na věc podpoří několikaletými zkušenosti s TrackManií, jejíž jednoduchý systém závodění celosvětově uchvátil několik miliónů hráčů. Proč to tedy nezkusit ještě jednou, tentokrát v žánru multiplayerových stříleček?

Sniper: Ghost Warrior 2 - recenze

Na pokračování Sniper: Ghost Warrior z léta 2010 jsem si nějakou dobu myslel a nebyl jsem v tom sám. Slabost pro odstřelovací pušky a chlapíky, kteří je obsluhují ale, nejenom u mě, překonala rozporuplné dojmy z první hry. Navíc tu byla pořád velká šance, že tvůrci dokáží koncept ve druhém díle uchopit lépe a zároveň zachovají špičkové produkční hodnoty. Po necelých třech let od vydání prvního dílu jsme se všichni svorně dočkali a ...nyní už jasné, že další díl podobně intenzivně očekávat nebudu a hned vám vysvětlím proč.

Painkiller: Hell & Damnation - recenze

V Nordic Games měli plán: oprášit Painkillera z roku 2004. Chtěli upravit grafiku a přivézt zpět klasický kompetitivní multiplayer - jen vy, zbraň a nepřátelé. Aby rozhodoval um a ne délka hraní. Rozhodně to byl, alespoň na papíře, chvályhodný pokus o záchranu kdysi tak populární, dnes však skomírající hry a značky. Bohužel, vždycky neplatí, že za pokus člověk nic nedá. Co fungovalo před osmi lety, to nemusí automaticky fungovat i dnes a níže se tedy dočtete, proč byste do nového Painkillera NEMĚLI investovat nejen peníze, ale ani svůj čas.

World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze

Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.

Counter-Strike: Global Offensive - recenze

Před dlouhými 13 lety spatřil světlo světa mod pro Half-Life, který takříkajíc změnil pohled na multiplayer střílečky. Do světa Unreal, Quake a dalších borců se probudil nedomrlý, minimálně z pohledu tehdejších multiplayerových velikánů, tvor. Dalo by se říci ošklivé káčátko. A přece, jak už to tak na světě chodí, se právě ono největší měrou zasadilo o upozadění extrémně rychlé deathmatch akce a masové nastolení taktičtějšího týmového deathmatche. Samozřejmě je řeč o Counter-Strike, který se nyní dočkal skutečného nástupce.

Iron Brigade - recenze

Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.